Slyším srnčí volání

Jak mi srnky prokazují tu čest a nabízí své přátelství...

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli mám zvířecího průvodce, tak mě jako první napadne srnka a vlk. Cítím, že tyto druhy spolu žijí v předpisové symbióze. Jelikož mi zvířata několikrát vyprávěla
o principech lovu, tak vím, že obě dvě strany jsou ve vzájemném harmonickém vztahu. Ale to by bylo na jiný článek o tom, jak si zvířata nedávají nálepky predátor a kořist. 

Můj vlčí vztah je více spirituální a srnčí zase více zemitý. Jsou to dvě polarity, které spolu neustále vzájemně komunikují a hledají rovnováhu. Vlci mi často poskytují vize a energii k jejich uskutečnění. Srnky nesou více jemnosti, péče a podpory, a taky je snazší se s nimi potkat v reálném světě. To se mi děje poměrně pravidelně. Mám dojem, že člověka si nějaký zvířecí druh sám vybere, když prokáže snahu a zájem. Několik zim jsem srnkám nosila něco malého k snědku na přilepšenou. Až se mi jednou stalo, že jdu z další přikrmovací výpravy, udělám krok a stoupnu hned vedle parůžku, který vypadá jako kdyby na mě čekal. Jsem na vrcholu blaha a ptám se parůžku, jestli si ho můžu vzít - z přírody totiž neodnáším nic bez dovolení. Mám hmatatelný dojem, že parůžek je dárek - já se zajímám o srnky a srnčí holky a kluci to ví. Obdobně se dostanu k dalším dvěma parůžkům a mám dopředu tušení, kdy přibude další. Nutno podotknout, že parůžky cíleně nehledám, protože všechno co jsem v přírodě našla bylo tím stylem, že se to nedalo přehlédnout. Pod nohy moc nekoukám, jen namátkou, abych nešlapala do mravenčích stezek, jinak lze můj výraz popsat spíše stylem "kouká po vejrech". 

Indiáni dokázali svoji energii přizpůsobit zvířecím druhům tak, že před nimi neutíkali. Do prostoru vyzařovali stejnou energii jako zvíře. Tímto stylem se snažím srnky pozorovat, kdy o mně ví a vidí mě a já se jen snažím nemít tolik lidské energie. Čas od času se srnky zase ohlásí, což se děje nyní.
Z pár metrů vidím dva srnce jak si vyřizují účty. Rychle rostoucí pole s řepkou mi připomínají zimní příhodu otrávené srnečky. Potkám pána, co má na krku maličký parůžek jako přívěsek. Znamená to jediné, srnkám lze nyní nějak pomoci a náš vztah bude zase o něco bližší. Dnes ráno se zapíšu jako dobrovolník při vyhánění srnčat při sečení, které už na mnoha místech republiky probíhá a přibližně ještě další měsíc a půl probíhat bude. Dnes odpoledne jsem na procházce s psíma holkama - myslím na srnky, koukám vejrům, vzpomínám na pána s parůžkem, jak se mu houpal při chůzi na krku a mrzí mě, že jsem ho neoslovila. A pak mě něco donutí zastavit. Přímo vedle mojí nohy leží malý klacík. Ale mě je jasné, že to je můj maličký parůžek na přívěsek. Srnčí zpráva - já vím o nich, oni o mně. Jestli ještě někdy potkám pána s přívěskem, tak jen vytáhnu ten svůj a vím, že si nebudeme muset nic dlouze vysvětlovat a budeme na jedné vlně, stejně jako to mám s mými milovanými srnkami...