Ohlédnutí za jarními semináři

Příroda vždy zareaguje zpět...

Naznala jsem, že není od věci připomenout hezké okamžiky jarních seminářů, a tak vás, kdo jste na některém byli, moc zdravím a ještě jednou děkuji.  

Začali jsme březnovou jednodenkou v Mníšku pod Brdy, kde je všechno báječné - organizace (děkuju Alí!), prostor a nadšení účastníci a mí přátelé (ahoj všem, často na vás myslím, však vy víte...). V jednodenních seminářích je prostor na trénink potřebného komunikačního naladění
a zároveň komunikační praxi tak, aby člověk znal základní principy a mohl kdykoli a kdekoli trénovat sám. Doteď vzpomínám na zprávy divokých zvířat, se kterými se vám svěřili. A také na vaše roztomilé pohledy, když jste měli v komunikaci relevantní odpovědi a v očích pohled - ono to vážně funguje?! :-)   

V dubnu jsme si dopřáli víkendový seminář na Vysočině, který byl nahuštěný praxí. Mluvili jsme
s ovečkami a přišlo za námi celé stádo, přestože nejsou na blízkost lidí zvyklé - dokonce nám ovčí mamky ukázaly i svá jehňátka. Převtělovali jsme se do dravých ptáků, mluvilo se s pejsky naživo
i z fotky a také jsme prohodili pár slov se stromy a se všemi živly. Navíc počasí přálo, bylo krásně teplo a slunečno, takže neudělat si v sobotu večer ohýnek by byl hřích. Veškerá cvičení měla jediný cíl - dostatečně se zjemnit, uvolnit napětí běžných dní a víc se otevřít přírodě. A pak se opravdu naplnilo moje skromné přání, aby ke každému něco promluvilo. Příroda ukázala svoji sílu, a kdo chtěl, mohl využít její nabídku a dosytit se její energií. Bylo to tak super, že jsem neodolala a hned zamluvila prostor na podzimní opáčko. :-)

Jednu květnovou neděli jsme v Brně věnovali odchodu zvířat z jejich fyzických těl. Podařilo se nám projasnit téma asistovaných odchodů, pak se každý v meditaci potkal se zvířátkem, které už odešlo a uvolnil žal a stesk. Nejlepší byli ptáčci z blízkého hnízda, kteří několikrát v průběhu dne zašvitořili, když jsme byli v meditaci, nebo sdíleli své pocity, nebo když jsem přečetla nějakou pasáž ze zvířecí komunikace. Což nebylo jediné potvrzení, že jsme správné zvířecí cestě. Potěšil mě váš nález pírka, hezké zpětné vazby o návštěvě vašich zvířátek ve snu, o úlevě a o tom jak budete setkávací meditaci využívat opětovně. Těšilo mě, že jste odcházeli s úsměvem na tváři a co teprve jak museli být nadšení vaši zvířecí kamarádi, které teď můžete jít kdykoli zase navštívit. Bylo mi jasné jak to vaše zvířátka s vámi baví a jak jsou na vás pyšní, když víte, že se nikam neztratili a naopak jsou pořád hodně blízko.

Děkuji vám všem, že jsme se potkali a díky vašim zvířátkům. Já osobně to mám tak, že nemít zvířata a neznat jejich životní nastavení, tak už jsem asi v dnešním světě regulérní cvok. Ale z nějakého důvodu je v životě mám a ještě mi dovolují sdílet jejich moudrost. A proč je nahoře obrázek ještěrky? Viděla jsem ji před pár dny na zahradě, jak je pěkně kulaťoučká a čeká na budoucí narození svých ještěrčích dětí. Když se mihla v trávě, tak si jí všimla i jedna moje feňule a vyrazila za pohybem. Ještěrka sice rychle zaběhla do vysoké trávy, ale mrzelo mě to a bála jsem se, jestli jí moje pejsina neublížila. Poslala jsem rychlý vzkaz, že mě to mrzí, že doufám, že je v pořádku, a že jí a jejím budoucím dětem přeji jen to nejlepší. Asi za dvě hodiny jsem znovu na naší zahradě
a najednou mě něco donutí zastavit a podívat se pod nohy. A tam na zemi leží stejná hnědá kulaťoučká ještěrka. Jistě nemám vědecký důkaz, že je to ta stejná, ale je mi to jedno. Já jí totiž říkám, že vypadá v pořádku a že mám radost. Ona odvětí, že všechno dobré, že ji jen trochu bolí levá přední nožička, ale že to nic není a mohlo to dopadnout hůř. Nechá se vyfotit a jen co mám snímek, tak utíká zpět do vysoké trávy. A proč se to tak stalo? Protože příroda vždycky zareaguje zpět, stejně jako to bylo na všech jarních seminářích. Zvířátka děkuji, že jste!