Předávání znalostí, postřehů a dovedností ze zvířecí říše

Aneb jak jsem k seminářování přišla...

Poslední den loňského roku jsem v příspěvku slíbila, že napíši pár postřehů z podzimních seminářů. Jelikož čas letí ve stylu, že vstanu, pak frnk den je pryč a jdu si zase lehnout, tak přidám i postřehy
z prvních dvou letošních seminářů a dovolím si vás pozvat na již vypsanou jarní plejádu témat.
Ale pěkně postupně, jak to celé začalo... 

V dubnu 2022 jsem dokončila studium intuitivní mezidruhové komunikace u Wynter Worsthorne
(Animal Talk Africa Online Academy) a získala certifikaci opravňující k vyučování. Bylo to přesně 22. dubna 2022 a já jsem si říkala, že je to na Den Země pěkná symbolika, která uzavírá pět let mého studia. Respektive celým vzděláním lze v pohodě projít za mnohem kratší časový úsek - já jsem se neloudala, spíš integrovala. :-) Měla jsem radost, ale pak přišla otázka co dál a nevěděla jsem, jak se mám k té možnosti vyučování postavit. Naštěstí je celý tenhle článek o tom, že když nevíte, vždy přijde pomoc a podpora. Uvědomuji si, že mám kolem sebe mnoho a mnoho dobrých víl, báječných žen, které mi vždy pomohly, a které mám moc ráda. Všechno odstartovala Gábi, které kdybych na tomto místě měla vyjádřit svoji vděčnost, byl to nejdelší článek v dějinách lidstva. Gábi mě postavila před hotovou věc - dva termíny v listopadu 2022, domluvený prostor, účastníci, a i když stačilo, že mám jen přijít a mluvit celý den o zvířatech, tak ve mě byla malá dušička. Nakonec to dopadlo moc dobře a jak se později ukáže, bude Gábi katalyzátorem mnoha dalších situací, kdy pro zvířecí říši vystoupím z komfortní zóny stylem, který bych si sama neuměla ani představit. V dubnu a červnu 2023 se díky Luci uskutečnil víkendový komunikační seminář a komunikační den pro děti. Doteď mě hřejí ohlasy maminek, které pak psaly, jak dětí chodí před spaním přát přírodě dobrou noc, jak než se jdou houpat na houpačce visící na větvi stromu, pozdraví strom a zeptají se jak se mu dnes daří. Anebo jak holčička přijde déle k večeři, protože musela dokončit rozhovor s ptáčkem. Kdyby mě přemohl strach z neznámého, ochudila bych sebe i děti o tolik dobrého - takže Lu, děkuji moc...

Se vzpomínkou na listopad 2023 mávám Šárce do Poličky a vím, že víš - a je to vzájemné. V březnu 2024 jsem s komunikačním seminářem navštívila Mníšek pod Brdy, kde je vždy báječná atmosféra
a spousta skvělých lidí. Samozřejmě i tady je dobrá zlatovlasá víla Alča, která do mého života přináší inspiraci, nadhled a integritu. S koncem dubna 2024 za víkendovým seminářem v krásné přírodě na Vysočině stála z velké míry Regi, která když si vezme něco do hlavy, tak to tak i bude, a já pak taky chci víc zkoušet nové věci a míň se bát. Tento seminář se opakoval ještě i loni v říjnu, čímž se konečně dostávám k původně avizovanému tématu. :-) Bavilo mě sledovat, jak se jako skupinka velmi rychle naladíme do stavu, že je možné kdykoli promluvit s kýmkoli. Byla jsem nadšená, když jsme prohodili pár slov se slepičkami, kdy nám kohout ukázal jak to udělat v respektu a klidu. Nebo když jsme komunikaci s pejskem zkoušeli způsobem ala naprostá improvizace a ono to fungovalo, nebo když kvůli počasí nešel udělat táborák, ale oheň v kamnech nám dal jasně najevo, že práci svého živlu umí udělat i takhle. Nebo když velké životní moudro předá kámen v poslední minutě semináře a je tím řečeno vše. A tak se i letos těším do Lhotky, která je na fotkách výše (mávám hodným domácím, že u nich můžeme být), kdy její atmosféra dodá člověku odvahu komunikaci zkoušet, být zvědavý a jen si všímat, co nebo kdo ho osloví. Následně v listopadu proběhl v Mníšku seminář zaměřený na odchod zvířat - pracovně nazvaný "dušičkový speciál", který se zde opakoval už i letos. Zcela upřímně je to můj nejoblíbenější seminář, který bych mohla pořádat neustále. Možná to pro někoho působí smutně, ale pravda je taková, že zvířata velmi jasně nastaví optiku, s jakou je potřeba toto téma vnímat. A tak i když během dopoledne ukápne nějaká slza, tak odpoledne už se všichni smějí, protože jsou plní zážitků z opětovných setkání se svými zvířecími kamarády. Miluju tu proměnu lidského vnímání, kdy původní myslí nastavené trauma, najednou získá punc hloubky, vzájemného respektu, lásky, protože zvířata jsou ve své síle a s velikou lehkostí a ladností to přenáší i na své pánečky - a vůbec jim nevadí, že už k tomuto přenosu nemají fyzické tělo - není to úplně
o pohlazení kožíšku, je to o pohlazení srdce... 

Podzimní štaci zakončil zcela nový seminář - Zvířata ve zdraví a v nemoci. Jeho historie je taková, že před lety Gábi napadlo propojit Germánskou novou medicínu s komunikací. Vzniklo z toho mnoho zajímavých a inspirativních příběhů, o kterých jsme věděly my dvě a samozřejmě taky páneček
a zvířátko, jehož zdravotní stav se řešil. Gábi dokáže díky principům GNM nastavit zrcadlo příčiny onemocnění, zároveň předává pánečkům možnosti bioinformační a vizualizační práce a komunikace osvětlí zvířecí postoj k nemoci. Jak příběhů přibývalo, přišel pocit, že můžeme tyto informace poslat do světa. Vznikl tím velmi unikátní pohled na zvířecí zdraví, který neslibuje zázračná uzdravení přes noc, ale dává člověku odpověď na to, jak k celé situaci přistoupit, jak zvíře vnímá prožitky, emoce
a mnoho dalšího. Nepíšu tak hezky jako Gábi, proto je ZDE odkaz na její článek a rozhodně prozkoumejte celý blog a webové stránky. Gábi moc, moc a moc děkuji nejen za všechny zvířecí příběhy, tento seminář a všechnu podporu, ale za to, že už roky patříš do nejužšího okruhu mé lidsko-zvířecí rodiny, kde je jedno jestli jsme spjati pokrevně, nebo kolik má kdo nohou, ale jsou to bytosti, díky kterým je mi na světě krásně... 

Včera proběhla premiéra semináře o komunikačních blocích, který mě utvrdil v tom, že i toto téma je potřeba šířit. Když si člověk osvojí komunikační postup (a že jich svým způsobem je tolik, kolik je lidí), začnou vyvstávat otazníky, jak to vlastně celé uchopit, což i zde platí veliká individualita. Co je ale poměrně společné, jsou různá přesvědčení, která o sobě máme, ať už že druhým to jde lépe, nebo že si to člověk vymýšlí, nebo že některé zvířecí případy člověka "blokují" z důvodů vlastních prožitků. Společně jsme přišli na to, že přesvědčení, které se může prezentovat jako "komunikační blok" má zcela jiný původ a jen se prostřednictvím komunikace zviditelňuje. Dává to smysl, jak na komunikaci nahlížet jako celek - není to o tlaku, musím mít všechno správně, všechno správně navnímat a interpretovat. Je to o vysoké míře přesnosti, která stojí na vnitřním klidu, že jsem věnoval dost času poznáním sebe sama, že se nechám vést přírodou a snažím se co v největší možné míře žít podle přírodních zákonů - a které že to jsou? To ví každý, kdo na moment ustal
ve věčném konání a přemýšlení, a prostě jen chvíli byl v blízkosti přírody ať už měla jakoukoli formu. 

Děkuji celé svojí rodině, přátelům, kamarádům a všem účastníkům mých seminářů, protože bez vás by se nic z výše uvedeného nestalo. Semináře, které se budou konat v průběhu letošního jara, najdete ZDE a já se budu těšit na viděnou, pokud vás nějaké téma osloví. Přestože jsem
z Vysočiny, tak většina seminářů se koná na Brněnsku, ale není to pravidlem, v seznamu najdete
i zmíněnou Lhotku (Vysočina) nebo Mníšek pod Brdy. Cestování mi nevadí a pár volných víkendů mám ještě taky, takže když si uděláte menší skupinku nadšenců, můžeme se domluvit i touto formou - vím, že se nemůže vždy hodit všem místo, datum atd. Nevím, jak celý článek vyznívá, snad ne jen jako účelová sebepropagace, protože ať se rozhodnete přírodu vnímat jakkoli, je to správně - hlavní je to, že to dělá čím dál tím víc lidí a není to žádné moderní pojetí, je to návrat k prapůvodní celistvosti, která je tu pro všechny bytosti žijící na naší planetě, aby mohly prohlubovat vzájemnou symbiózu, propojení, soudržnost, podporu a zdraví celého systému...