Rychlozpráva od kobylky

Je svět "dobré nebo zlé" místo - stačí si vybrat...

Nedávno jsem šla do práce a na bílé zdi budovy sedí nádherná zelená kobylka. Je hned u vchodu,
a tak ji nelze nevidět. Samozřejmě jdu jako obvykle pozdě, ale čert vem čas, zastavuji se, pozoruji ji a říkám jí, jak je krásná. Na bílé zdi osvícené sluncem její zelená barva báječně vyniká. Načež mi hlavou proběhne myšlenka, jestli bych kobylku neměla opatrně přemístit do trávy, kde nebude tak nápadná, aby ji někdo neublížil - obzvláště v létě totiž pozoruji lidi, jak se chovají ke hmyzu a nejde jen o zběsilé máchání rukama, ale nápaditost ukončování cizího života nezná mezí. Nechci se dívat na to, jak je někdo úmyslně utopen, rozmačkán atd., když sedím u vedlejšího stolu, piju čaj a nabízím vosám na lízání trochu medu - strávíme tak společně pár chvil a jdeme si zase po svých - já i vosy. Pozoruji kobylku, zvažuji její přemístění a v ten moment slyším: "umíš si představit, že tady kolem půjde někdo, kdo se potěší mojí přítomností jako ty?", načež je mi jasné, že jsem podrobená hlubinné zvířecí terapii a odpovídám, že vlastně ano, že si umím představit, že půjde kolem někdo, komu kobylka zlepší den jako to udělala mně. Načež kobylka reaguje: "pak mě tady musíš nechat". Naše výměna následně pokračovala mojí úvahou, že přeci nemám jistotu, že všichni další lidé, kteří projdou kolem budou dobří, aby kobylka se šibalským úsměvem zasmečovala: "RISKNU TO".

Tím náš dialog skončil a opět mi došlo, co všechno jsem se v těchto pár větách dozvěděla. Třeba že se často předem zaměřuji na to špatné, i když to tak vůbec nemusí dopadnout. Nebo že se pletu do něčího života a místo pofiderní snahy o ochranu, bych se měla víc zaměřit na důvěru. Díky kobylce
i já poslední dobou riskuji a čekají mě výzvy, do kterých bych dříve nešla, protože bych se bála. Také už jsem smířená s faktem, že zvířata nereagují na to, když je obdivuji, ale jakmile pomyslím na něco, co není v souladu s jejich životní rovnováhou, dostanu okamžitý apel k nápravě - takže ano, kobylko, učím se věřit, že svět je dobré místo a někde uvnitř cítím, že se může žít lépe a lépe, obzvláště pokud je kolem příroda, zvířata, stromy, a to jsou místa kde se vždycky najdou dobří lidé.