Hovory ze země - otázky a odpovědi

Aneb poděkování všem lidským i zvířecím divákům...

Všechny Vás po jisté odmlce opět zdravím a musím se smát své dřívější představě, že na blogu budu vydávat kraťoučké články s vysokou četností. Poslední dobou se ukazuje, že pravda je přesně opačná a píšu romány jednou za uherský rok. :-) Dnes je to přesně měsíc, co jsem se vydala na výlet do Beskyd za Domi, Markem, Maxem a jejich zvířátky. Jela jsem plná očekávání a i jisté nervozity, co mě čeká - jestli se mi podaří předat zvířecí optiku na život, do jaké míry se mám světu sama odhalit a mnoho dalšího. K poděkování Domi a Markovi se dostanu na konci článku, což není míněno na posledním, ale naopak na čestném místě. Teď pro zachování dějové linky pokračuji dál. Samozřejmě nás propojila již několikrát zmíněná Gábi, a tak kdo ji ještě neznáte, nebo jste nebyl na nějakém semináři, tak ZDE rozcestník k jejímu nikdy nekončícímu záběru vědomostí a dovedností.

Celý 22. leden probíhal hladce, cesta v podstatě bez problémů, maringotku jsem nakonec taky našla, a že mají Domi a Marek srdce na pravém místě, o tom není potřeba nikoho přesvědčovat, protože právě proto máme rádi je a jejich videa. Já sama sleduji Hovory ze země několik let 
a nemohla jsem uvěřit tomu, že se s Domi a Markem osobně setkám. A tak když zaznělo: "jdeme natáčet" - řekla jsem si ano, vybírám si cestu maximální autenticity a ať se děje vyšší vůle. 

Do vydání rozhovoru v neděli 26. ledna jsem měla promluvu se stromem, protože mě v jeden moment přepadla úzkost z možných negativních komentářů. Aneb kouzlo lidské mysli v přímém přenosu - video ještě ani nebylo zveřejněno a já už jsem se bála něčeho, co neexistovalo. Strom říká, že by se lidé už neměli bát ukázat sami sebe, že není žádný patent na hodnocení různorodé krásy lidí, a že nikdo ze stromů nepřemýšlí, jestli roste a koná "správně". V ten moment bylo jasno
a nebylo o čem dál diskutovat. Ovšem jakožto člověk vyžadující mnohá potvrzení (ano, ani já nepluji jen na růžových obláčcích) se na totéž ptám svojí fenky, a ona mi říká, že nechápe proč by měla někomu dovolit, aby ji hodnotil, a že když si hodnocení ať už "dobré nebo špatné" nevezme k sobě, jsou to jen jakási slova. Takže jsem se jako již několikrát nastavila do moudrosti přírody a bylo mi lépe. Když jsem rozhovor viděla, tak jsem se pochválila, že moje povídání v celkovém kontextu dávalo hlavu a patu. Samozřejmě jsem věděla, co jsem říkala, ale netušila jak to vyzní. :-)

Co jsem ovšem nečekala, bylo obrovské množství krásných ohlasů, které se mi následně dostalo. Nejsem zenový mistr jako moje fenka, které by to bylo jedno. :-) Přiznávám, že mě to moc potěšilo, a to nejen kvůli pocitu přijetí skupinou, který ať chceme nebo ne někde v sobě neseme všichni, ale hlavně kvůli tomu, že zvířecí poselství byla lidmi vyslyšena a ještě víc - i přijata. 

Když přicházela a ještě stále přichází obrovská záplava zpráv, byla jsem opět u stromu svěřit se, že nestíhám odpovídat na maily a on mi řekl, že moje odpovědi nejsou důležité, že jde o tu vlnu podpory a souznění s přírodou, kterou vyvolal rozhovor, a že se příroda raduje. No věřte tomu nebo ne, já prostě takhle funguju a už jsem se naučila, že tyto zprávy mají svou důležitost...

Prosím mějte se mnou trpělivost, vím, že mnoha lidem ještě odpověď dlužím a přijde. Také se prosím na mě nezlobte ti z Vás, které jsem odkázala na své komunikační kolegyně, je to vše děláno jen s tím nejlepším úmyslem, protože v dnešní dynamické době je fajn mít některé informace rychle, což v mém případě momentálně neplatí. Abych byla zcela upřímná, dnes jsem udělala první komunikaci od rozhovoru. Možná si řeknete, co teda měsíc dělala... Musela jsem se rozhodnout, jestli dám přednost seminářování nebo komunikování, a jelikož ve mně převládá názor, že komunikace by se měla využívat v jakémkoli prostředí, kde se vyskytují zvířata, rozhodla jsem se pro seminářování. Zajišťovala jsem prostory, termíny, psala si s přihlášenými a moc děkuji za Váš zájem. Tolik z Vás mi napsalo jak po blízkosti s přírodou toužíte, že jsem se tetelila blahem a už se nemůžu dočkat, až se s Vámi setkám.   

Nicméně ať neodbíhám (což mám ve zvyku :-D) tento článek se má věnovat i otázkám, které jste mi napsali do komentářů, a tak se pokusím Vám alespoň na některé odpovědět mojí optikou, která je tesaná tou zvířecí. Souhlasit můžete a nemusíte, na mnohá témata si člověk potřebuje utvořit vlastní zkušenost.

1. Kdo je Wynter a jakou knihu jsem doporučovala?

Má učitelka se jmenuje Wynter Worsthorne (JAR) a na svém webu věnuji její práci samostatnou sekci ZDE. Kniha, kterou jsem doporučovala, je od Sandry Mendelson (USA), byla vloni přeložena do čestiny a nese název "Jdeme spolu s vámi". 

2. Jak komunikace funguje?

Jak jsem řekla v rozhovoru, jde o intuitivní mezidruhovou komunikaci. Název vypovídá, že se nejedná o etologii, ani o interpretaci řeči zvířecího těla - ale o práci intuitivní. Slovo, které pro to čeština užívá je telepatie, ale já tomu spíše říkám vytrénovaná empatie. Ve finále to není nic kouzelného, v podstatě je to propojení polí, v tomto případě pole člověka a zvířete, ale funguje to stejně se stromy, kameny, živly - odsud pochází tvrzení, že hlas přírody je jen jeden. Pokud potřebuji svému zvířeti sdělit provozní informaci typu přijdu za dvě hodiny, řeknu to normálně slovy. A to nejen z důvodu, že třeba takový pes rozumí více než 400 slovům a mentalitou je srovnáván
s tříletým dítětem. Ale i z toho důvodu, že načte tón, energii a vibraci, a ví, že se neděje nic zásadního. Pokud bych měla třeba na víkend odjet obvykle je informuji slovně a zároveň posílám obraz situace, která nastane. Je to jako kdybych se dívala na film a pak jim ho poslala, což
v komentáři taky někdo psal, že to zkoušel a je to skvělá forma vzájemného propojení, aniž bych potřebovala někoho dalšího. Pokud řeším něco zásadního, co se přímo dotýká jejich života, využívám komunikaci v plném rozsahu, abych si byla jistá, že všichni máme potřebné informace, což je potom dialog řekněme na úrovni esence zúčastněných bytostí. Pokud dělám komunikaci pro někoho, tak na zvířátko nahlas mluvím ve stylu, že je třeba krásné, jinak samotná komunikace (otázky-odpovědi) je v tichosti. Jelikož většinou pracuji s fotkami zvířat, tak to navenek vypadá, že jen sedím a koukám na fotku. Základ je položit otázku a pak zbystřit všechny své kanály - respektive dopřát si dostatek tréninku na příjem a interpretaci jemnohmotných poselství. 

3. Jak je to se zvířaty v zoo, a se zvířaty, která jsou zabíjena pro jídlo?

Z důvodu šíře tohoto tématu o tom co nejdříve napíši samostatný článek na blog. 

4. Lze doplnit více informací o srnkách?

Od srnek vím, že jejich esence (jemnost, láska, přijetí, nehodnocení) je v každé situaci, která se jich jakkoli dotýká. I když pro lidskou mysl je to zátěžová situace spojená s tím, že srnka třeba opustí své tělo. Nedokážu říct, co pro konkrétního člověka znamená blízkost srnek v jeho životě, protože všechno je velmi individuální. Je to o optice, s jakou se na tyto události dívat. Někoho střet se srnkou přiměje k tomu, že přestane střílet zvěř (znám konkrétní případ), někoho to přiměje
k přemýšlení zkoušej všechny možné varianty a pokud není jiná cesta, než ta které ses od začátku vyhýbal, tak ji přijmi s klidem a láskou, i když za to nejsi rád. Někdo byl u umírající srny jako strážce
a pomocník jejího přechodu na "druhou stranu", jak se dnes říká "držel prostor". Někdo zraněné srně pomohl odejít, a byla v tom zpráva o indiánském nastavení života, který je o zrodu, ale i krvi
a konci, a že to všechno je v pořádku. Povšechně je to zpráva - věř ať se stane cokoli, že je to
v pořádku, ty jsi v pořádku a situace vyžaduje přijetí, lásku, laskavost a důvěru v život - spíše než přehnanou aktivitu. V tomto ohledu můžu doporučit své dva předchozí články zde na blogu, a to "Slyším srnčí volání" a článek "Nezapomínejme na naše divoce žijící zvířata", kde sice není specifikováno o jaký zvířecí druh se jedná, ale prozradím, že by se dali označit za příbuzné srnek.

Ale ať se nebavíme jen o náročných situacích týkajících se odchodu z fyzického těla, je tu i spousta zážitků z jejich každodenního života, a to nejen srnčího. Mám dojem, že se nás divoce žijící zvířata snaží oslovit, někdo by to mohl interpretovat jako nedostatek životního prostoru po velkém kácení, a že jim ani nic jiného nezbývá a částečně je to pravda. Já mám ale dojem, že je tam velký přesah, protože příběhů o setkání s divokými zvířaty přibývá a mají společný jmenovatel. Kdy zvíře by mohlo z nějaké situace odejít/utéct, ale neudělá to, a ještě se snaží navázat formu očního kontaktu bez ohledu na vzdálenost, a tak si přečtete výše uvedený článek o  divoce žijících zvířatech
a dozvíte se proč. 

A konečně přichází závěrečná a děkovací část, jestli jste dočetli až sem, jste borci. :-) Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě v mém úsilí podporují, ať už je to má rodina, zvířátka, přátelé, známí, ale
i vy všichni kteří jste napsali komentář, mail a těším se na setkání na jarních seminářích. Komunikace je vždy o spolupráci a jak mi kdysi řekl jeden medvěd - nemůžeš soutěžit v něčem, co je přirozené pro všechny. Od té doby se touto myšlenkou řídím a nezastávám princip konkurence, závodění a že někdo má moc a druhý nic. Proto se s Vámi ráda podělím o mé znalosti a zkušenosti, abyste si pak našli vlastní cestu...

Děkuji všem z Vás, kdo jste zhlédli rozhovor Domi, Marka, Maxe a mě. Moc mě bavilo, že se s Vámi dívala i Vaše zvířátka, velmi si toho cením, že jste je přizvali jako posluchače - a jak značí úvodní fotka, mám dojem, že snad byli spokojení - co myslíš kočičí královno Lili? :-)

Ráda bych z celého srdce poděkovala Domi a Markovi za to jací jsou. Za jejich otevřenost, přátelství, zvídavost, vlídné přijetí a za možnost seznámení se s jejich milovanou fenečkou Aničkou. Velmi si jejich důvěry vážím a přeji jim jen to nejlepší. Ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že sama budu mít možnost vystoupit v Hovorech ze země a vnímám, že vlna souznění za kterou příroda děkuje, vznikla z veliké části díky nim. Děkuji za Vás, za všechnu Vaši tvorbu a lásku k životu. Dovolím si ZDE vložit odkaz na video o Aniččině životní pouti a kéž by se dostalo takové lásky, něhy, péče a poděkování všem zvířátkům (nebo alespoň valné většině) na naší krásné planetě.
Mám dojem, že jednoho dne to tak bude, a že ten den není zase až tak daleko...