Obyčejně neobyčejný den

Jak jsem se zase jednou cítila happy jak dva grepy...

Čas od času se zadaří a člověk se cítí zamilovaně do celého světa. Úplně nevím, jak to zařadit na denní bázi, anebo jestli je to vůbec žádoucí, ale včera všechno hezky plynulo a cokoli se stalo byl bonus plus. Po klasickém ranním skotačením s pejsinama jsem se vydala na své pracoviště a práce mi šla od ruky. Nevídaným zpestřením je poštolčí rodina, o které bude další článek. Pak nakoupit - měli všechno co jsem potřebovala ve slevě, nekup to. :-) Dále s holkama na procházku - na naše oblíbené místo, kde najdu na zemi 3 pírka, a to už vím, že v rámci mého běžného dne, který je dost racionální a organizovaný, se ozývá zvířecí říše a je čas mít oči na šťopkách. Za chvíli přiletí zelený brouk a sedá si na mě. Naznám, že je to právě ten broučí extrovert a zkouším zabřednout v hovor, ale nic neslyším. Leze mi po ruce a na rameni se chystá k odletu, což vím to je moment buď teď nebo nikdy. Načež zcela zřetelně slyším "jsem rád, že tu jsi" a frnk je pryč. Takové vzkazy mám nejraději, které člověka překvapí, protože moje reakce byla: "ehm, jo, no, tak dík" - prostě jsem nevěděla, co na to říct. :-) Pak člověk samozřejmě začne analyzovat, jak to myslel - jestli že jsem na světě, nebo že jsem zrovna na tomhle místě?! Následně zastavím splašenou mysl a vzpomenu si na krátkou mailovou výměnu s mojí kamarádkou, kdy jsme si psaly o tom, že doba je hektická
a proměnlivá, a že člověk může nabít dojmu, že má udělat něco velkolepého, aby "zachránil svět". Načež jsme se shodly, že místo velkých gest je nám dobře v tom, když na zahradě popřejeme ptáčkovi pěkný den nebo když se sehneme ke květině, pozdravíme a pokocháme se s ní. Potom si přečtu poděkování za komunikaci, které mě moc potěší. A zvířecí okénko končí s mojí další kamarádkou, se kterou máme komunikačně/homeopatický tandem a zapadá to do sebe tak, že mám po celém těle husí kůži a znovu si uvědomuji, jak je všechno nejdřív energie a teprve potom hmotná forma. 

Sladkou tečkou dne byl koncert Maoka, jehož hudba je zcela famózní. Předtím sníme kousek dortu
s sebou opření o kapotu auta včetně hranolek z nejmenovaného fastfoodového řetězce - neboť před uspokojením ducha, je třeba uspokojit i žaludek a gurmáni to my jsme jednoznačně. :-) Koncert byl geniální, dokonce nám Maok zahrál písničku na přání, o kterou mu Marťa předem napsal, a já na to reagovala, že určitě nemá čas odpovídat na nějaké otravné maily - tak odpověděl, že mu to máme jít připomenout před koncertem a zahrál. Byli jsme na vrcholu blaha a po koncertě šli Maoka pozdravit a koupit si výroční narozeninové album. Své nadšení jsem mu při stisku ruky vyjádřila slovy "my doma při vaší hudbě děláme úplně všechno", což bylo lidmi kolem pochopeno tak, že souložíme od rána do večera na všechny Maokovy skladby - na dvojsmysly náš národ užije. :-) Maok jakožto super sympaťák pochopil, že mám na mysli životní prolnutí s hudbou, poděkoval a se slovy že je rád se usmál tak, že bych si ho nejradši odvezla hned domů, aby mi hrál už navždy. Že nejde o pomyslnou nevěru jsem pochopila v momentě, kdy mi pak už venku Marťa řekl, že by chtěl mít Maoka u nás v obyváku - ono totiž nejde o to, jestli jste holka nebo kluk, ale jde o prožitek, který Maok umí svojí hudbou vyvolat a zesílit, je prostě boží. Byl to den jako korálek a nevím za jak dlouho bude další, ale to není podstatné. Důležité je to, že takové dny někdy jsou...